Byla to láska?

12.11.2015

1,5 minuty čtení

Slíbila jsem, že napíšu o tom, jak jsme se s prvním mužem seznámili... a jak jsme spolu začali randit.

S oblibou jsem vždy říkala, že jsem projezdila celou Prahu, abych našla toho pravého! A on celou tu dobu bydlel naproti. 🙂

Znali jsme se 13 let. Seznámil nás můj společný kamarád, když jsem venčila psa a oni kouřili za barákem. On tvrdiů, že jsem se mu v té době nelíbila (byla jsem na blond). Tehdy jsem o něj ani já nezavadila pohledem. Oni (i s tím kamarádem) byli o 6 let starší a já taková mladá pipka.


Kdyby mi tehdy někdo řekl, že si tohohle muže jednou vezmu, tak se mu vysměju a pošlu ho někam. Já měla štěstí na hlupáky a také na ty, na které nikdy nezapomenu, tak jako každá z nás. Ale na druhou stranu každý mi něco dal a něco zase vzal. Kus mě a já se najednou bála, že ta pohádka a "TO" neexistuje. Nejvíc jsem nesnášela, když mi rodiče a přátelé říkali: ,,Jen počkej, "ON" se někde objeví až to budeš nejmíň čekat". (takové klišé a málo která z nás tomu uvěří).

Když to tak vezmu měla několik vážných (tedy pro mě významných) vztahů, když pominu současný

První byl má velká láska. Dá se říct, že to byla láska na první pohled. Zachránil mě... nebýt jeho, tak dnes nejsem tím kým jsem dnes a je ze mě troska někde pod mostem. To říkám upřímně. Tak hodného, chytrého, vtipného a skvělého chlapa jsem nepotkala. Ne nadarmo jsou z nás nyní nejlepší přátelé.

Druhý se mi líbil a to moc, sex s ním byl skvělý, vynášel mě do oblak. Než se vrátil k bývalé a rok a půl mě s ní podváděl. Ono se mu to jednou vrátí.

Třetí byla jedna z těch velkých lásek, jak rychle vzplane, tak rychle zase skončí. Byli jsme spolu krátce, ale znamenalo to hodně. Nyní je šťasný s jinou ženou a se svými dětmi a já jsem šťastná, že i on je šťastný.

No a čtvrtého jsem si vzala... to už tak bývá, jako v pohádce. Každopádně uplynulo 10 let míjení a přehlížení se. Mezitím si každý z nás prošel "Tím svým životním příběhem" a dospěl do určité fáze. Dá se říct, že vyspěl! Uzrál čas se potkat a narazit na sebe.

V době, kdy jsme se poznali, jsem bydlela u první velké lásky (vím pěkný paradox) i když on tam nebydlel pouze mi pronajímal byt. V té době už jsme byli nejlepší přátelé. Ten kamarád měl mladšího bráchu, který tam bydlel se mnou. A mladší brácha se kamarádil s mým mužem. Bylo to v létě a oni se chodili koupat kousek od nás. Sebrali další kluky ze sídliště a šli se koupat. A já jsem jeden den šla do práce a on mi říká "Hele nechceš se s náma jít dneska koupat?" (Později se mi svěřil, že za tím nebyly postranní úmylsy, ale spíš aby nešly jen samé klobásy). Šla jsem do práce, takže to nešlo, ale slíbila jsem na druhý den, že půjdu s nimi, když mám volno. Kluci souhlasili, takže jsem ráno vyrazila na koupák a kluci tam za mnou dorazili.

Koupákama to začalo a kde to skončilo? No ta to je čas až zase příště.