Ano!

Hnala jsem se neznámo kam, na místo, které jisto jistě znám. Chtěla jsem všechno, anebo nic, protože láska dává sebe všanc. Promluvil zvonivým hlasem, aniž by věděl, kdo jsem. Rozdmýchal žár, který už před lety uhasl. A než na koleno poklekl, našel mé já hluboko ztracené. Do teď mi bije srdce jako splašené. Navlékl mi prsten ze zlata zářící. Ke sněhově bílým šatům se hodící. Vede mě uličkou, rodině mávám. Ach ano, já se za něj vdávám.

19.6.2017, 14:19

Báseň do soutěže na bardie.cz

Share this:

  1. Twitter

  2. Facebook

  3. Pinterest

  4. LinkedIn

  5. Tumblr

#Navždyspolu #Rodina #Žena #Svatba #Život #Manželství #Prsten #Šaty

0 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Znamení

Bezbřehá