Deja-vu

Seděl tam v růžku – daleko ode mě. Pak se posunul blíž, skrze tmu mezi námi a ruce položil nesnesitelně blízko. Víno chutnalo sladce a na jazyku mě jemně šimralo. Promluvil. Slova ale byla jiná a touha se tlačila skrze nás. Vyzval mě k tanci. Natáhl ruku mým směrem. Pohodil hlavou a já nemohla odmítnout. I centimetry mezi námi byly peklo. Cítila jsem záchvěv strachu. Neznámý dotek, hebký úsměv, co tě láká dotknout se. Bylo to tak blízko a přitom daleko. Ten pohled znamenal něco jiného než obvykle. Přehodil mi ruku kolem ramen, jen na vteřinu zaváhal. Že prý je jiný. Já to viděla. Seděla jsem vedle. – Bez dechu.

(17.3.2015, 19:04)

Share this:

  1. Twitter

  2. Facebook

  3. Pinterest

  4. LinkedIn

  5. Tumblr

#Láska #Nálada #Život

0 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Znamení

Bezbřehá